Blázen a Kat - 34.

14. září 2008 v 14:25 | Adriéne & Nymphadora |  FF - Blázen a kat
Už trochu starší kapitola na kterou jsme pozapomněly xP
***

Seděla jsem v malém pokojíku bezmála dvě hodiny. Přede mnou bylo akorát obří zrcadlo, kde jsem viděla svůj rozpláclej ksichtík.
Takhle prostě nemůžu jít s ní ven. Harmony je totiž… ona je… Ďábel. Tak trochu. Teda z nějakého důvodu mě nesnáší. Po obědě jsem s ní umývala nádobí.
Sebrala jsem všechno ze stolu a přes tu hordu skoro neviděla, nejistě jsem zamířila do kuchyně, kde měla čekat Harmony. A čekala! Hned za dveřmi u stěny.
,,Ty už to neseš?" vyjekla překvapeně až mi naskočila husí kůže. Hlasitě jsem vyjekla a pak už se jen talíře rozbily na kousky.
,,Co děláš?" zařvala na mě. ,,Podívej se, vždyť to byla celá naše výbava."
,,Co se děje?" zjevila se na místě činu hned teta.
,,Ona," ukázala na mě Harmony prstem, jako by snad nebylo jasné, koho tím myslí. ,,To schválně pustila."
,,Ale já…"
,,Hodila to na zem."
,,To není možné," zakroutila teta hlavou. ,,Proč by to dělala? Zakopla jsi viď?"
,,Proč?" Protože si tady léčí komplexy ze svý rodiny."
,,Lekla jsem se," zamumlala jsem a vrhla po Harmony nevraživý pohled.
,,Prý zakopla."
,,No tak holky," klidnila ji tetička. ,,To se může stát, tak to alespoň zameťte."
,,Fajn," kývla jsem a vydala se pro smeták. Asi po jednom kroku mě napadlo, že netuším, kde je.
,,Bože," štěkla Harm a zmizela kdesi.
,,Nic si z toho nedělej," mrkla na mě teta spiklenecky. ,,To se stane. Zahraješ si s náma po obědě fotbal?"
,,Mohla bys být v mém týmu," ušklíbla se Harmony, které to se smetákem ohromně slušelo.
,,Raději ne," zakoktala jsem se a vyškubla ji koště.
Totiž dokázala jsem si představit, co by to pro mě znamenalo. Harmony by mě nejspíš podkopla nohy, což by dělat nemusela, protože já a ten míč. To je taky věc. No a proto se teď deptám před zrcadlem, ale došla jsem k názoru, že něco dělat musím.
-
"Cos to udělal?!" vyjekla jsem a v šoku hleděla na blondýnu na podlaze. Tak v klidu ležela, nemít do široka vytřeštěné oči, člověk by řekl, že jen spí...
Trochu mě polilo horko, "Severusi?"
Severus stál na místě, hůlku napůl sklopenou a třeštil na mrtvolu zrak, "To je tvoje chyba!" vřískl nakonec na Lucia, "Ona..."
"Lhala!" zařval na něj Lucius, "Samozřejmě, že se mnou není těhotná...," zašeptal, zajel si rukou do vlasů a pak se svezl na křeslo, "To snad není možný!" zahučel.
"Promiň," Severus sklopil hlavu, z očí mu vytryskly slzy, "Lucie, odpusť mi to..."
Zamrkala jsem, "Ehm?" odkašlala jsem si pak.
Severus mezitím došel před Lucia a klekl si před něj, "Prosím..."
Lucius pozvedl hlavu, chvíli na něj nechápavě koukal, "Prober se!" vyštěkl nakonec, pak pohlédl na mě, trochu přimhouřil pohled, "Pohlídej ho!" sykl nakonec a vstal.
"Neodcházej, Lucie!" zaječel Snape a pevně ho chytil za lem hábitu, "Lucie, neee..."
"Severusi," vyechla jsem, došla jsem k němu a položila mu ruku na rameno, "Uklidni se, on se za chvíli vrátí..." Opětovala jsem Luciovy pohled a kývla na srozuměnou.
-
,,Prosím vás?" houkla jsem na staršího pána, který stál vedle mě na přechodu.
,,Ano?" otočil se na mě, jako bych byla hmyz, který ho obtěžuje.
,,Nevíte, kde je tady drogerie?"
,,Vypadám, jako někdo kdo by to měl vědět?"
,,Vyhodili vás?"
,,Prosím?" vykulil na mě oči.
,,Jste protivném, jak dědek v penzi," zašklebila jsem se a vykročila na přechod, jelikož naskočil zelenej panáček.
Vesele jsem přeskákala přechod než mě chytla křeč do koleje.
,,Aaa," vyjekla se a chytila se za postižené místo. ,,A prej sportem ku zdraví."
,,A k trvalé invaliditě," poučila mě paní, která kolem procházela s pejskem.
,,Máte pravdu," obdařila jsem si úsměvem. ,,Náhodou nevíte, kde je tu drogerie?"
,,Samozřejmě, že vím," vykřikla nadšeně. ,,To půjdete rovně, u druhé zatáčky odbočíte do leva, pak doprava na konci ulice, někde by tam měla být stopka tak projdete kolem ní, zabočíte doprava, tam přejdete ulici a uvidíte dům číslo 37, teda neuvidíte, on je až vevnitř, tak prostě budou tam takové dveře, do nich vejdete a budete tam."
,,Ehm… děkuji."
-
Lucius si pro sebe cosi zavrčel, vytrhl se Snapovi a zmizel ve vedlejší místnosti. Já hned na to zaujala místo v onom křesle, podívala jsem se na Seva, který za ním zoufale hleděl...
"On mě nemá rád," vydechl, "Proč mu na mě nezáleží?" vzlykl.
"Nestalo se ti něco?" zavrčela jsem, "Co jsi pil?"
Snape na se na mě nechápavě podíval, "Lucius je můj!" syknul náhle, "Ty jsi jen ubohá coura a nikdy ho nedostaneš!"
Zúžila jsem oči, "Tak hele...," sykla jsem a pevně sevřela svou hůlku.
"Dobrá tedy," pronesl Lucius, který zrovna vstoupil a přeměřil si nás pohledem, došel až k nám, pak podal Severovi jakýsi pohár, "Tohle vypiješ!" přikázal mu, vypadal podivně rozhozeně.
"Jak si přeješ," přitakal Severus a beze slova to do sebe hodil.
Tázavě jsem pozvedla obočí k Luciovi, "Co v tom je?"
"Protijed," odvětil mi, pak jako by se mimoděk zarazil, "Chci říct lektvar na uklidněnou!"
Snapeovi se mezitím do obličeje vloudil jakýsi podivný výraz, pak se posadil na gauč, pohledem sklouzl k Cisse, pak pohlédl na mě, pak na Lucia, "O co tu vlastně jde?" vypadlo z něj nakonec podrážděně se zamračil.
"Severe," vydechl Lucius, přisedl si k němu, "Chceš mě pořád, že?" ujišťoval se a jemně mu přejel palcem po líci.
"Cože?" povytáhl Severus obočí a odstrčil ho, "Vím, že jsem s tebou spal, ale..." opět se podíval na Cissu, pak na mě.
"Severe!" sykl Lucius, "Vysvětlím ti to!"
"Tak to bys teda měl!" procedil Severus skrz zuby, pak opět přičichl k lektvaru, "Udělal jsi to moc silné, drahý..." ušklíbl se na něj.
A já měla v tu chvíli pocit, že mi uchází něco velice podstatného...
-
,,Už budeš?" zařval můj bratránek ze zdola a já se píchla do okna. Auuu.
,,Jo, už jdu," zaječela jsem a dál zkoumala svoje oko přilepené těsně na skle zrcadla. Pak jsem pozvedla jeden prst na němž bylo cosi skoro průhledného. Vytřeštila jsem oči, druhou rukou si mírně rozevřela oko a prstem si dala onu poloprůhlednou věc do okna. Párkrát jsem zamrkala, prstem si protřela oko, zašklebila se jak magor a zjistila, že svět vidím krásně ostře. Tak jsem si vytáhla i čočku pro druhé oko.
,,Děleeej," ozvalo se ze zdola a má ruka sebou v reflexu trhla.
,,Do prd…," zaklela jsem a zkoumala, kam mi čočka spadla. Nakonec jsem ji vylovila ze svých šatů a narvala do okna.
Naposled jsem se zkontrolovala v zrcadle a sešla dolů.
,,To je dos…," začal bratránek a jakmile se na mě podívat zklaplo mu. ,,Ehm?"
,,Tobě se to nelíbí?" zeptala jsem se kňouravě.
,,Ale… vypadáš jak oškubaná slepice."
,,Náhodou," zašermovala jsem mu prstem před obličejem. ,,Jsem se barvila i stříhala sama."
,,Jde to vidět," ušklíbla se Harmony a sjela mé na mikádo ostříhané vlasy s novou fialovou barvou.
,,Jdeme?" navrhla jsem vesele.
-
"Protijed na co?" zeptala jsem se a probodla Lucia nevraživým pohledem.
Ten po mě šlehl pohledem, z toho jsem vyčetla, že by mě nejspíš nejradši na místě zavraždil. Severus se škodolibě usmál, "Tak pověz to své přítelkyni," vyzval ho a letmo se na mě ušklíbl, "Zajisté ji tím potěšíš..."
Přimhouřila jsem oči, "Můžete už konečně někdo z vás...?!"
"On zabil mou ženu!" zasyčel Lucius, "Co s tím teď mám jako dělat?!" zvýšil hlas, "Ten idiot..." začal roztržitě přecházet po pokoji, "Budu to muset vysvětlovat všude možně...a...."
"Ten hazjl mi dal lektvar lásky," přerušil ho Severus s ledovým klidem, "Ale bohužel mu nějak nevyšlo dávkování a trošku mě přesytil!" věnoval mi úšklebek, "Jsi si jista, že si tě tu také nevydržuje tak?!"
-
Sešli jsme po schůdkách do jakéhosi uzavřeného prostoru, kde skoro nebylo vidět, protože vše za závojem bílého kouře. Na tanečním parketu se tísnilo několik lidí, po stranách hospody jich pak několik sedělo u stolečku, další hráli kulečník a nebo si objednávali u baru.
,,Tak co si dáš?" mrknul na mě Arthur.
,,Colu?"
,,Neblázní, myslel jsem nějakého panáka."
,,Já nevím," pokrčila jsem rameny. ,,Nemám zrovna chuť pít."
,,Ona to má zakázané," zasmál se mi do ucha jakýsi hlas a čísi ruce mě chytily kolem pasu.
,,Ty prasáku," vykřikla jsem a otočila se na rozesmáté tváře černovlasého kluka. Nechápavě jsem na něj vykulila oči.
,,Co tady děláš?"
,,Vy se znáte?" optal se Arthur a Regulus přikývnul. ,,Tohle je moje spolužačka."
,,Ten svět je malej," zasmál se Art. ,,Takže ty chodíš na tu výběrovku se sestřenkou."
,,Nepůjdeš si zatancovat?" navrhnul Regulus a já se nechala dovést na parket.
,,Odkud znáš Arthura?"
,,Kámoš," pokrčí rameny.
,,Ty se kamarádíš s mudlama?" odfrkla jsem si zatímco se ke mně Regulus přitisknul.
,,A co když není mudla? Může chodit na Kruval, ne?" ušklíbnul se.
,,On je čaroděj?"
,,Ty ses s ním o tom nebavila?"
,,Kupodivu," protočila jsem oči. ,,Tak je nebo není?"
,,To je ve hvězdách."
-
Vytřeštila jsem na něj oči, po chvíli mi došlo, že mi lehce poklesla ústa.
Lucius po těch slovech ztuhl a zkoumavě si mě prohlížel, zavřela jsem pusu a koukla na něj, "Myslím, že teď si tady hezky zařídíš pohřeb a takový ty věci... Potřebuješ čas na smutnění, ne?" ušklíbla jsem se a došla k Severovi, "Mým rodičům to vysvětli jak chceš, ale já teď pojedu tady se Sevem na menší dovolenou," pohodila jsem hlavou, "Co ty na to?" usmála jsem se na Seva.
Ten se chvíli tvářil nadmíru překvapeně, načež se zazubil, "Jak si přejete, slečno Clawová..." vysekl mi menší úklonu.
"Výborně," kývla jsem, "Accio," švihla jsem hůlkou a počkala, než ke mně doletí mé věci, ty jsem pak dalším mávnutím naskládala do kufru.
"Měj se, Lucie," prohodila jsem, Severus mi gentlemansky vzal kufr, já mu dala ruku kolem ramen a tak jsme vyšli ven z Malfoy Manor...
-
,,Hehe… tady se to nějak točí," rozesmála jsem se na celé kolo.
,,Myslím, že si půjdeme sednout," rozhodnul Arthur a táhnul mě z parketu.
,,Ale já nechci," zakňourala jsem a znovu začala pohubovat boky. ,,Artíí," zavyla jsem a přithála si ho těsně k sobě. Cítila jsem, jak mi ruce položil na boky a pomalu sjížděl níž, jeho horká ústa u ucha, na krku.
,,Arthure?" zavrčela Harmony těsně blízko nás a vyškubla mi ho ze sevření.
,,Fajn," zamumlala jsem a klopýtavě si sedla ke stolu, kde pobýval Regulus a několik dalších kluků.
Škodolibě jsem se na ně zadívala.
,,Hm víte, že podle nos use pozná hodně věcí?"
,,Vážně?" chytil se jeden blonďáček s malým pršákem. ,,Jako co?"
,,Velikost mužského přirození," rozesmála jsem se a provokativně zabodla pohled do Regula, jehož noc nebyl zrovna obří, kdyby tady byl Snape…
,,Možná by jsi měla jít už domů," oznámil mi nevzrušeně.
,,Ale já ještě nedopila," ukázala jsem na svůj drink na stole. ,,Stejně ten džus chutná divně."
,,Zato vodka ti chutná," zamručel a popadnul mě za ruku. ,,Tak jdeme," poručil a táhnul mě po schodech nahoru. Tam jsem párkrát skoro spadla. Venku jsem se zhluboka nadechla a pomalu kráčela s Regulem, Arturem a Harmony do tmy.
 


Komentáře

1 Tracy Caroline Walker Tracy Caroline Walker | Web | 5. října 2008 v 11:07 | Reagovat

Krásná kapitolka...moc se vám povedla...jinak bych se chtěla zeptat cj by si chtěla za spřátelení na diplom *no ono je to spíš jenom poděkování*...XD

2 Adriéne Adriéne | 6. října 2008 v 20:59 | Reagovat

Tak když dáš, nebudu se zlobit...:D

Ale já zatím nedávám...:D

3 Adriéne Adriéne | 6. října 2008 v 21:00 | Reagovat

Jo, a díky za pozitivní koemntář k naší pov¨ídce :D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama